Překlad Písma svatého
V anglicky hovořících zemích Svobodná presbyterní církev v průběhu celé své historie při provádění služby kázání používala Autorizovanou verzi Písma (často nazývanou "King James Version" neboli "Bible krále Jakuba"). Přejeme si zamezit zmatku, který v církevních bohoslužbách vyvstává z používání mnoha různých překladů a parafrází. Věříme, že Autorizovaná verze je jako překlad Písma bezkonkurenční a že na rozdíl od většiny moderních překladů odráží původní historické hebrejské a řecké texty, které Bůh "bezprostředně inspiroval, a Svou pozoruhodnou péčí a prozřetelností zachoval bez poskvrny po všechny věky" (Westminsterské vyznání víry, 1.8).
Ekvivalentem Autorizované verze v českém jazyce je Bible kralická, která je naším velikým pokladem a dědictvím. Byla přeložena nejučenějšími a nejzbožnějšími muži českého národa v pro českou církev nejslavnější době, na kterou rádi vzpomínáme a slovy jedné duchovní písně Aloise Adlofa voláme k Pánu Bohu, aby nám ji milostivě obnovil, „ať srdce naše jásajíc vidí, že svítá nové Jednoty čas“.
I když je základní text Bible v originále daný, věříme, že není jedno, od koho si překlad Písma bereme. Přes veškerou snahu se překladatelé nemohou vymanit ze svého duchovního a teologického pozadí, které se do překladu vždy nějak promítne. V dnešní době nejrozšířenější české překlady Bible se dají docela dobře přiřadit k jednotlivým skupinám. Bible kralická je překlad reformační, ekumenický překlad je neoortodoxní, Bible 21 novoevangelikální, Český studijní překlad charismatický a Jeruzalémská Bible římskokatolický. Jakožto fundamentalisté se hlásíme k reformaci, stojíme proti Římu a odmítáme jak neoortodoxii, tak novoevangelikalismus i charismatismus. Je nasnadě, proč používáme Bibli kralickou a nedoporučujeme ostatní překlady.
Je zde další aspekt, a to kontroverze ohledně moderních kritických edicí textu Nového zákona. Odmítáme moderní textovou kritiku, která z Nového zákona odstraňuje mnohá slova a i celé verše. Westcott a Hort, kteří první přišli s takovými revidovanými verzemi, které stojí v opozici vůči reformačnímu Textu Receptu, popírali základní doktríny Písma a nemohou být vůbec považováni za křesťany. Moderní textová kritika, ze které všechny současné překlady čerpají, je také všeobecně doménou liberálů a neoortodoxních teologů. Odmítáme si do našich sborů a domovů přinést něco, co pochází z těchto kruhů nebo je jimi přímo ovlivněno.
Moderní překlady Písma nevznikaly pod útlakem a v dobách pronásledování. Naproti tomu Autorizovaná verze stojí z velké části na práci Božího muže Williama Tyndalea, který překládal Písmo ve vyhnanství a nakonec byl pro svou snahu dát svému národu Bibli v jeho jazyce upálen. Bible kralická musela být tisknuta ilegálně v tajné tiskárně. V době protireformace se tiskla v zahraniční a musela být do českých zemích s velkým nebezpečím pašována. Věříme, že dílu, konanému v takových nebezpečenstvích v plném spoléhání se na Hospodina má zvláštní požehnání, které nejde ničím nahradit a o které se nechceme okrást. Autorizovaná verze i Bible kralická jsou ve svých zemích ze všech překladů bezesporu nejpožehnanější. Někdo by řekl, že i ekumenický překlad byl překládán v dobách komunistického útlaku a má tedy také toto požehnání, ale v jeho případě je veškeré potencionální požehnání naprosto eliminováno tím, že se na něm podíleli vesměs neoortodoxní bezvěrci.
Bible kralická i Autorizovaná verze jsou nejlepší také proto, že mají nejlepší jazyk. Dnes už žádný člověk nemá tak bohatou slovní zásobu, jakou měl William Tyndale a jakou měli čeští bratři. Lidé říkají, že těmto verzím už nikdo dnes nerozumí, protože jejich jazyk je zastaralý. Je pravda, že u některých výrazů se časem význam posunul, ale není jich zas tak mnoho a čtenář brzy zjistí, které to jsou a v jakém významu jsou používány. Všeobecně spíše platí, že jazyk těchto starých překladů je příliš bohatý, košatý a inteligentní, a proto mu již uvadající mysle moderních lidí nerozumí. Navíc je to jen otázka zvyku, který není třeba ani pěstovat příliš dlouho. Za neochotou číst Bibli kralickou tak stojí také duchovní lenost. Je smutné, ale zároveň i směšné, že dříve Bibli kralické rozuměli i ti, co vychodili třeba jen pět tříd základní školy, a dnes se i vysokoškolsky vzdělaní lidé vymlouvají, že onomu starému jazyku nerozumí. Věříme, že kvalita, bohatství a požehnání Bible kralické jsou tak veliké, že bychom pro ně měli obětovat trochu snahy a přemýšlení při čtení.
Svobodná presbyterní církev v České republice se tak plně ztotožňuje a odkazuje na výrok Jana Amose Komenského v jeho Kšaftu: "Odkazuji tobě za dědictví Knihu Boží, Biblí svatou, kterouž synové moji z původních jazyků (kterýmiž je Bůh psáti byl poručil) do češtiny s pilností velikou (do patnácte let na té práci ztrávivše několik učených mužů) uvedli, a Pán Bůh tomu tak požehnal, že málo ještě jest národů, kteříž by tak pravdivě, vlastně, jasně svaté proroky a apoštoly v svém jazyku mluvící slyšeli. Přijmiž to tedy za svůj vlastní klénot, vlasti milá, a užívej toho k slávě Boží a svému v dobrém vzdělání."
Ekvivalentem Autorizované verze v českém jazyce je Bible kralická, která je naším velikým pokladem a dědictvím. Byla přeložena nejučenějšími a nejzbožnějšími muži českého národa v pro českou církev nejslavnější době, na kterou rádi vzpomínáme a slovy jedné duchovní písně Aloise Adlofa voláme k Pánu Bohu, aby nám ji milostivě obnovil, „ať srdce naše jásajíc vidí, že svítá nové Jednoty čas“.
I když je základní text Bible v originále daný, věříme, že není jedno, od koho si překlad Písma bereme. Přes veškerou snahu se překladatelé nemohou vymanit ze svého duchovního a teologického pozadí, které se do překladu vždy nějak promítne. V dnešní době nejrozšířenější české překlady Bible se dají docela dobře přiřadit k jednotlivým skupinám. Bible kralická je překlad reformační, ekumenický překlad je neoortodoxní, Bible 21 novoevangelikální, Český studijní překlad charismatický a Jeruzalémská Bible římskokatolický. Jakožto fundamentalisté se hlásíme k reformaci, stojíme proti Římu a odmítáme jak neoortodoxii, tak novoevangelikalismus i charismatismus. Je nasnadě, proč používáme Bibli kralickou a nedoporučujeme ostatní překlady.
Je zde další aspekt, a to kontroverze ohledně moderních kritických edicí textu Nového zákona. Odmítáme moderní textovou kritiku, která z Nového zákona odstraňuje mnohá slova a i celé verše. Westcott a Hort, kteří první přišli s takovými revidovanými verzemi, které stojí v opozici vůči reformačnímu Textu Receptu, popírali základní doktríny Písma a nemohou být vůbec považováni za křesťany. Moderní textová kritika, ze které všechny současné překlady čerpají, je také všeobecně doménou liberálů a neoortodoxních teologů. Odmítáme si do našich sborů a domovů přinést něco, co pochází z těchto kruhů nebo je jimi přímo ovlivněno.
Moderní překlady Písma nevznikaly pod útlakem a v dobách pronásledování. Naproti tomu Autorizovaná verze stojí z velké části na práci Božího muže Williama Tyndalea, který překládal Písmo ve vyhnanství a nakonec byl pro svou snahu dát svému národu Bibli v jeho jazyce upálen. Bible kralická musela být tisknuta ilegálně v tajné tiskárně. V době protireformace se tiskla v zahraniční a musela být do českých zemích s velkým nebezpečím pašována. Věříme, že dílu, konanému v takových nebezpečenstvích v plném spoléhání se na Hospodina má zvláštní požehnání, které nejde ničím nahradit a o které se nechceme okrást. Autorizovaná verze i Bible kralická jsou ve svých zemích ze všech překladů bezesporu nejpožehnanější. Někdo by řekl, že i ekumenický překlad byl překládán v dobách komunistického útlaku a má tedy také toto požehnání, ale v jeho případě je veškeré potencionální požehnání naprosto eliminováno tím, že se na něm podíleli vesměs neoortodoxní bezvěrci.
Bible kralická i Autorizovaná verze jsou nejlepší také proto, že mají nejlepší jazyk. Dnes už žádný člověk nemá tak bohatou slovní zásobu, jakou měl William Tyndale a jakou měli čeští bratři. Lidé říkají, že těmto verzím už nikdo dnes nerozumí, protože jejich jazyk je zastaralý. Je pravda, že u některých výrazů se časem význam posunul, ale není jich zas tak mnoho a čtenář brzy zjistí, které to jsou a v jakém významu jsou používány. Všeobecně spíše platí, že jazyk těchto starých překladů je příliš bohatý, košatý a inteligentní, a proto mu již uvadající mysle moderních lidí nerozumí. Navíc je to jen otázka zvyku, který není třeba ani pěstovat příliš dlouho. Za neochotou číst Bibli kralickou tak stojí také duchovní lenost. Je smutné, ale zároveň i směšné, že dříve Bibli kralické rozuměli i ti, co vychodili třeba jen pět tříd základní školy, a dnes se i vysokoškolsky vzdělaní lidé vymlouvají, že onomu starému jazyku nerozumí. Věříme, že kvalita, bohatství a požehnání Bible kralické jsou tak veliké, že bychom pro ně měli obětovat trochu snahy a přemýšlení při čtení.
Svobodná presbyterní církev v České republice se tak plně ztotožňuje a odkazuje na výrok Jana Amose Komenského v jeho Kšaftu: "Odkazuji tobě za dědictví Knihu Boží, Biblí svatou, kterouž synové moji z původních jazyků (kterýmiž je Bůh psáti byl poručil) do češtiny s pilností velikou (do patnácte let na té práci ztrávivše několik učených mužů) uvedli, a Pán Bůh tomu tak požehnal, že málo ještě jest národů, kteříž by tak pravdivě, vlastně, jasně svaté proroky a apoštoly v svém jazyku mluvící slyšeli. Přijmiž to tedy za svůj vlastní klénot, vlasti milá, a užívej toho k slávě Boží a svému v dobrém vzdělání."
