Manželství a rozvod
Manželství je Boží institucí (Mt. 19:4-5), nikoliv pouhou společenskou vymožeností. Původní Boží ustanovení bylo sjednocení jednoho muže a jedné ženy v jedno tělo. Monogamie a manželská věrnost proto představují biblickou normu (1. Tim. 3:2, Ex. 20:14). Posvátnost manželského svazku vyplývá nejen z jeho Božského zřízení, ale i z toho, že jej Písmo používá, aby vylíčilo jednotu Krista s Jeho církví (Ef 5:25, Zj 19:7). Svobodná presbyterní církev se proto staví proti všem filozofiím a nátlakům tohoto věku, které směřují k oslabení či dokonce zničení posvátnosti a trvalosti manželství. Pán Ježíš řekl: "A tak již nejsou dva, ale jedno tělo. A protož, což Bůh spojil, člověk nerozlučuj" (Mt 19:6).
Trvalost manželství
Sňatky mezi všemi oprávněnými partnery jsou před Pánem Bohem právně závazné. To platí jak o manželství věřících, tak nevěřících. Pokud se člověk stane křesťanem až po svatbě, měl by pohlížet na svého nespaseného partnera jako na svého skutečného a právoplatného manžela a nic méně. Jeho láska a věrnost by neměly být vyznáním víry sníženy, ale naopak posíleny. Ačkoliv z odporu nebo lhostejnosti vůči evangeliu a jeho standardům svatosti u nespaseného manžela mohou vyplývat obtíže, Slovo Boží je jasné v tom, že věřící partner musí usilovat o zachování manželství a být druhému svědectvím skrze zbožné živoucí úsilí (1. Kor. 7:12-14; 1. Petr. 3:1-2).
Smíšená manželství
Křesťané, kteří chtějí vstoupit do manželství, jsou varováni, že tak musí učinit "v Pánu" (1. Kor. 7:39, 11:11). To je jediná podmínka, kterou Bible stanoví. Ačkoliv se mohou vyskytnout okolnosti, které nutí kazatele nebo staršovstvo radit oproti určitým manželstvím z jiných důvodů, jedná se o jedinou normu, která zaujímá v církvi doktrinální pozici.
I když je pro věřícího nesprávné, aby si vzal nevěřícího, takové manželství, jakmile vstoupí v platnost, je právně závazné. Ve světle toho všeho Svobodná presbyterní církev provádí svatební obřady párům, kde jsou oba spasení nebo oba nespasení - přičemž využije příležitosti, aby jim poukázala a nasměrovala ke Kristu. Co nebude dělat, je vědomě spojovat v manželský svazek věřícího a nevěřícího.
Hříchy, které zrazují manželský svazek
Podle Mojžíšova zákona byl trest za rozvrácení manželského svazku skrze cizoložství, sodomii, zvěrstvo nebo jinou ohavnou nečistotu smrt (Lv. 20:10,13,15). V takových případech Pán umožnil to nejzazší rozvodové vyrovnání: popravu. Zdá se však, že se Židé v případech takových zločinů proti manželství této plné přísnosti zákona nedovolávali, ale raději chtěli uplatnit zákon o rozvodu, který ukončoval manželství, aniž by vyžadoval smrt prohřešivší se strany (Dt. 24:1; Mat. 19:8). Také se ovšem snažili rozšířit důvody, na základě kterých by se mohli rozvést, a to nad rámec toho, co nařídil Mojžíš (Mt. 19:3). Norma Mojžíšova zákona stanovila, že rozvodu bylo možno dosáhnout jen z důvodu "nečistoty" manžela (Dt. 24:1), což jest hrubá pohlavní nemravnost. Pán Ježíš Kristus to potvrdil, když učil, že rozvod z jiného důvodu než pro "smilstvo" (z řeckého slova pochází slovo pornografie) je neplatný (Mt. 5:32, 19:9). Jakékoliv nové manželství uzavřené za takových okolností nepokrytě nazval "cizoložstvím".
Pavlovo učení
Pavel přistupuje k problematice rozvratu v manželství z poněkud jiného úhlu pohledu, když se zabývá problémem, se kterým se setkali křesťané, které jejich pohanští manželé nebo manželky opustili (1. Kor. 7:12-16). Rozpoznává, že pokud je žena nespravedlivě opuštěna, je volná (verš 15). Zdá se zde, že zahrnuje opuštění do Kristova vymezení smilstva, čímž dává oprávněný základ rozvodu a nového sňatku. Kde takový podklad není, důrazně prohlašuje, že pár by se neměl rozvést ani rozejít, a pokud se tak stane, nesmí si vzít někoho jiného (1. Kor. 7:10-11).
Opětovný sňatek
Ačkoliv je usmíření lepší než rozvod, sňatek spravedlivě rozvedených lidí je uznáván jak ve Starém, tak v Novém zákoně (Dt. 24, Mat. 5:32, 19:9, 1. Kor. 7:15). Zdá se však, že ačkoliv byli rozvedení lidé přijímáni do novozákonní církve, nemohli zastávat funkci staršího nebo jáhna (diakona). To může být odvozeno z 1. Tim. 3:2-5,12.
S tímto vším vše na zřeteli, Svobodná presbyterní církev manželství důrazně podporuje. Snaží se porozumět bolesti těch, kteří utrpěli v důsledku jejich manželského soužití zklamání. Usiluje také o službu evangeliem milosti těm, jimž hřích zničil život vlastní i životy druhých. Pán Ježíš prohlásil, že "všeliký hřích i rouhání bude lidem odpuštěno" (Mt. 12:31). Když se potýkáme s tragickými případy a následky rozpadlých manželství, nechceme to ztrácet ze zřetele.
Rozvedení lidé v církvi
Staršovstvo každého sboru Svobodné presbyterní církve může přijímat za členy rozvedené lidi, pokud jsou přesvědčeni, že jejich současný životní styl není odsouzen Písmem. Jsou-li přijati za členy, jsou tito bratři a sestry vítáni, aby se zapojili plně do života a obecenství církve a užívali svá obdarování a schopnosti ku prospěchu služby. Nicméně žádný rozvedený muž nebo ten, kdo si rozvedenou ženu vzal, nesmí být volen do funkce jáhna (diakona) nebo staršího. Kromě toho nesmí být žádná modlitebna Svobodné presbyterní církve použita ke svatebnímu obřadu rozvedené osoby, ani nesmí kazatel Svobodné presbyterní církve takové manželství uzavřít. Tím nechceme zpochybňovat oprávněnost či korektnost nového sňatku spravedlivě rozvedených lidí. Je to prostě přiznání, že se starší mají často jen částečné nebo velmi nejasné důkazy ohledně příčiny rozvodu. Pokud špatně posoudíme nové manželství a umožníme takovým lidem stát se členy, můžeme to napravit. Pokud však kazatelé provedli obřad, napravit to už nelze. Víme, že v této věci se od nás liší i dobří lidé a církve, ale po zralé úvaze věříme, že je prospěšnější svatební obřady týkající se osob, z nichž je někdo rozvedený, neprovádět.
Jak již bylo uvedeno, snažíme se však upřímně v lásce rozvedeným lidem sloužit. Tragédie rozvodu je příliš velká, abychom ji ignorovali. Naší zkušeností bylo, že pod vlivem kristocentrických kázání ve sborech Svobodné presbyterní církve a uprostřed vřelého křesťanského společenství mnoho rozvedených lidí poznalo moc evangelia ku přivodění míru a svobodu od pocitů viny, hanby a lítosti, které až příliš často ty, kteří utrpěli rozvodem, pronásledují.
Trvalost manželství
Sňatky mezi všemi oprávněnými partnery jsou před Pánem Bohem právně závazné. To platí jak o manželství věřících, tak nevěřících. Pokud se člověk stane křesťanem až po svatbě, měl by pohlížet na svého nespaseného partnera jako na svého skutečného a právoplatného manžela a nic méně. Jeho láska a věrnost by neměly být vyznáním víry sníženy, ale naopak posíleny. Ačkoliv z odporu nebo lhostejnosti vůči evangeliu a jeho standardům svatosti u nespaseného manžela mohou vyplývat obtíže, Slovo Boží je jasné v tom, že věřící partner musí usilovat o zachování manželství a být druhému svědectvím skrze zbožné živoucí úsilí (1. Kor. 7:12-14; 1. Petr. 3:1-2).
Smíšená manželství
Křesťané, kteří chtějí vstoupit do manželství, jsou varováni, že tak musí učinit "v Pánu" (1. Kor. 7:39, 11:11). To je jediná podmínka, kterou Bible stanoví. Ačkoliv se mohou vyskytnout okolnosti, které nutí kazatele nebo staršovstvo radit oproti určitým manželstvím z jiných důvodů, jedná se o jedinou normu, která zaujímá v církvi doktrinální pozici.
I když je pro věřícího nesprávné, aby si vzal nevěřícího, takové manželství, jakmile vstoupí v platnost, je právně závazné. Ve světle toho všeho Svobodná presbyterní církev provádí svatební obřady párům, kde jsou oba spasení nebo oba nespasení - přičemž využije příležitosti, aby jim poukázala a nasměrovala ke Kristu. Co nebude dělat, je vědomě spojovat v manželský svazek věřícího a nevěřícího.
Hříchy, které zrazují manželský svazek
Podle Mojžíšova zákona byl trest za rozvrácení manželského svazku skrze cizoložství, sodomii, zvěrstvo nebo jinou ohavnou nečistotu smrt (Lv. 20:10,13,15). V takových případech Pán umožnil to nejzazší rozvodové vyrovnání: popravu. Zdá se však, že se Židé v případech takových zločinů proti manželství této plné přísnosti zákona nedovolávali, ale raději chtěli uplatnit zákon o rozvodu, který ukončoval manželství, aniž by vyžadoval smrt prohřešivší se strany (Dt. 24:1; Mat. 19:8). Také se ovšem snažili rozšířit důvody, na základě kterých by se mohli rozvést, a to nad rámec toho, co nařídil Mojžíš (Mt. 19:3). Norma Mojžíšova zákona stanovila, že rozvodu bylo možno dosáhnout jen z důvodu "nečistoty" manžela (Dt. 24:1), což jest hrubá pohlavní nemravnost. Pán Ježíš Kristus to potvrdil, když učil, že rozvod z jiného důvodu než pro "smilstvo" (z řeckého slova pochází slovo pornografie) je neplatný (Mt. 5:32, 19:9). Jakékoliv nové manželství uzavřené za takových okolností nepokrytě nazval "cizoložstvím".
Pavlovo učení
Pavel přistupuje k problematice rozvratu v manželství z poněkud jiného úhlu pohledu, když se zabývá problémem, se kterým se setkali křesťané, které jejich pohanští manželé nebo manželky opustili (1. Kor. 7:12-16). Rozpoznává, že pokud je žena nespravedlivě opuštěna, je volná (verš 15). Zdá se zde, že zahrnuje opuštění do Kristova vymezení smilstva, čímž dává oprávněný základ rozvodu a nového sňatku. Kde takový podklad není, důrazně prohlašuje, že pár by se neměl rozvést ani rozejít, a pokud se tak stane, nesmí si vzít někoho jiného (1. Kor. 7:10-11).
Opětovný sňatek
Ačkoliv je usmíření lepší než rozvod, sňatek spravedlivě rozvedených lidí je uznáván jak ve Starém, tak v Novém zákoně (Dt. 24, Mat. 5:32, 19:9, 1. Kor. 7:15). Zdá se však, že ačkoliv byli rozvedení lidé přijímáni do novozákonní církve, nemohli zastávat funkci staršího nebo jáhna (diakona). To může být odvozeno z 1. Tim. 3:2-5,12.
S tímto vším vše na zřeteli, Svobodná presbyterní církev manželství důrazně podporuje. Snaží se porozumět bolesti těch, kteří utrpěli v důsledku jejich manželského soužití zklamání. Usiluje také o službu evangeliem milosti těm, jimž hřích zničil život vlastní i životy druhých. Pán Ježíš prohlásil, že "všeliký hřích i rouhání bude lidem odpuštěno" (Mt. 12:31). Když se potýkáme s tragickými případy a následky rozpadlých manželství, nechceme to ztrácet ze zřetele.
Rozvedení lidé v církvi
Staršovstvo každého sboru Svobodné presbyterní církve může přijímat za členy rozvedené lidi, pokud jsou přesvědčeni, že jejich současný životní styl není odsouzen Písmem. Jsou-li přijati za členy, jsou tito bratři a sestry vítáni, aby se zapojili plně do života a obecenství církve a užívali svá obdarování a schopnosti ku prospěchu služby. Nicméně žádný rozvedený muž nebo ten, kdo si rozvedenou ženu vzal, nesmí být volen do funkce jáhna (diakona) nebo staršího. Kromě toho nesmí být žádná modlitebna Svobodné presbyterní církve použita ke svatebnímu obřadu rozvedené osoby, ani nesmí kazatel Svobodné presbyterní církve takové manželství uzavřít. Tím nechceme zpochybňovat oprávněnost či korektnost nového sňatku spravedlivě rozvedených lidí. Je to prostě přiznání, že se starší mají často jen částečné nebo velmi nejasné důkazy ohledně příčiny rozvodu. Pokud špatně posoudíme nové manželství a umožníme takovým lidem stát se členy, můžeme to napravit. Pokud však kazatelé provedli obřad, napravit to už nelze. Víme, že v této věci se od nás liší i dobří lidé a církve, ale po zralé úvaze věříme, že je prospěšnější svatební obřady týkající se osob, z nichž je někdo rozvedený, neprovádět.
Jak již bylo uvedeno, snažíme se však upřímně v lásce rozvedeným lidem sloužit. Tragédie rozvodu je příliš velká, abychom ji ignorovali. Naší zkušeností bylo, že pod vlivem kristocentrických kázání ve sborech Svobodné presbyterní církve a uprostřed vřelého křesťanského společenství mnoho rozvedených lidí poznalo moc evangelia ku přivodění míru a svobodu od pocitů viny, hanby a lítosti, které až příliš často ty, kteří utrpěli rozvodem, pronásledují.
