Alkohol a abstinence
Někteří lidé, kteří by se s námi shodli na záležitostech uvedených v sekci Distinktivy, nesouhlasí s naším pravidlem abstinence mimo případy pití alkoholu z lékařských důvodů. Argumentují, že Boží lid užíval víno v celých Biblí zaznamenaných dějinách a uložit pravidlo abstinence pro členy církve je proto špatné. "Uložit" není dobré slovo. Jsme společenstvím lidí, kteří se pití alkoholických nápojů dobrovolně zřekli. Ti, kteří chtějí být členy s právem přijímání a s právem hlasovacím - a v případě mužů být voleni do úřadu - musí zjevně souhlasit s dobrovolnou abstinencí.
Abstinujeme z důvodu svědectví.
Pomineme-li nemalou výkladovou kontroverzi, zda Bible skutečně schvaluje užívání alkoholických nápojů, je zde dobrý důvod pro postoj střídmosti. Je to případ, kdy je naše zdržení se něčeho krokem k ochraně našeho svědectví a rozšíření naší užitečnosti ve svědectví evangelia. Naše země se utápí v moři alkoholu. Je to hlavní forma drogové závislosti v zemi. V Americe alkohol zabíjí miliony lidí a v České republice, jak uvádí statistiky, jsou na něm závislí statisíce. Snažit se být účinným svědectvím této alkoholem nasáklé generaci, když si ho sami dopřáváme, je jako kázat narkomanům, když užíváme marihuanu, byť samozřejmě "s mírou"! Koneckonců, v Písmu to nikde výslovně zakázáno není!
Abstinujeme z lásky k bratřím.
Mnoho lidí v našich sborech bylo z alkoholismu vysvobozeno. Bereme velmi vážně Pavlova slova: "Dobré jest nejísti masa a nepíti vína, ani na čem se koli uráží bratr tvůj, neb horší, aneb zemdlívá" (Ř. 14:21). Jsme přesvědčeni, že křesťanovo užívání alkoholu je bezpochyby zdrojem úrazu a pohoršením pro ty, které Pán z tohoto naprostého otroctví alkoholismu zachránil, stejně jako pro mnohé jiné, kteří alkoholu stále otročí.
Pavel stanovuje stejné pravidlo.
Jsou věci, které můžeme osobně a úzce posoudit, že jsou pro nás dovolené, ale nejsou prospěšné a pro vzdělání (zbudování) druhých (1. Kor. 10:23). S tímto na mysli stanovuje Pavel pro Boží lid toto pravidlo: "Žádný nehledej svých věcí, ale jeden každý toho, což jest bližního", tzn. jeho blaho (verš 24). To je příkaz. Je to ustanovené pravidlo neboli norma. Věříme, že je pro nás tedy tváří v tvář nezměrné devastaci způsobené alkoholem nezbytné od tohoto zla sami sebe Pánu úplně oddělit. Jsme přesvědčeni, že To vše činíme pro Něj a Jemu. Není to zarputilé zákonictví, ale naopak, výraz naší lásky k Pánu, pro Jeho svědectví a pro blaho druhých.
Pán Bůh abstinenty chválí a doporučuje.
Dnes se stalo populární – a to pro všechny od světských spisovatelů přes římské katolíky až k některým kalvinistům - ty, kteří se drží naší pozice, znevažovat a rázně odsuzovat. To nás ovšem ani v nejmenším neznepokojuje. Když Jonadab, syn Rechabův, vstoupil do smlouvy, která zahrnovala zdržení vína a přikázal to svým synům, nebyl Pánem Bohem odsouzen, ale pochválen a doporučen. Jeho synové nebyli terčem posměchu jako banda zotročených zákoníků, ale vypsáni Pánem jako dobrý příklad (Jr. 35:5-14). Věříme, že abstinence z důvodů, které uvádíme, je stále pod Jeho pochvalou (doporučením).
Tímto zdržením vyjadřujeme naši svobodu, čistotu, svědectví a obecenství.
Máme radost ze života. Nebojíme se pohlížet na svět, v němž žijeme, jako na svět Boží, který se má užívat, ale nezneužívat. Radujeme se z toho, co se nazývá "všeobecná milost", a proto vděčně přijímáme všechna souvztažná (příbuzná) dobra, které k nám přichází skrze nespasené lidi, jako zaopatření naším milujícím Bohem. Naše normy nejsou normy otrocké, naopak, vyjadřují naši svobodu, čistotu, svědectví a obecenství, protože říkají, že nám velmi záleží i na tom nejslabším svatém mezi námi, abychom vyloučili i jen možnost toho, přivést ho ku klopýtnutí.
Abstinujeme z důvodu svědectví.
Pomineme-li nemalou výkladovou kontroverzi, zda Bible skutečně schvaluje užívání alkoholických nápojů, je zde dobrý důvod pro postoj střídmosti. Je to případ, kdy je naše zdržení se něčeho krokem k ochraně našeho svědectví a rozšíření naší užitečnosti ve svědectví evangelia. Naše země se utápí v moři alkoholu. Je to hlavní forma drogové závislosti v zemi. V Americe alkohol zabíjí miliony lidí a v České republice, jak uvádí statistiky, jsou na něm závislí statisíce. Snažit se být účinným svědectvím této alkoholem nasáklé generaci, když si ho sami dopřáváme, je jako kázat narkomanům, když užíváme marihuanu, byť samozřejmě "s mírou"! Koneckonců, v Písmu to nikde výslovně zakázáno není!
Abstinujeme z lásky k bratřím.
Mnoho lidí v našich sborech bylo z alkoholismu vysvobozeno. Bereme velmi vážně Pavlova slova: "Dobré jest nejísti masa a nepíti vína, ani na čem se koli uráží bratr tvůj, neb horší, aneb zemdlívá" (Ř. 14:21). Jsme přesvědčeni, že křesťanovo užívání alkoholu je bezpochyby zdrojem úrazu a pohoršením pro ty, které Pán z tohoto naprostého otroctví alkoholismu zachránil, stejně jako pro mnohé jiné, kteří alkoholu stále otročí.
Pavel stanovuje stejné pravidlo.
Jsou věci, které můžeme osobně a úzce posoudit, že jsou pro nás dovolené, ale nejsou prospěšné a pro vzdělání (zbudování) druhých (1. Kor. 10:23). S tímto na mysli stanovuje Pavel pro Boží lid toto pravidlo: "Žádný nehledej svých věcí, ale jeden každý toho, což jest bližního", tzn. jeho blaho (verš 24). To je příkaz. Je to ustanovené pravidlo neboli norma. Věříme, že je pro nás tedy tváří v tvář nezměrné devastaci způsobené alkoholem nezbytné od tohoto zla sami sebe Pánu úplně oddělit. Jsme přesvědčeni, že To vše činíme pro Něj a Jemu. Není to zarputilé zákonictví, ale naopak, výraz naší lásky k Pánu, pro Jeho svědectví a pro blaho druhých.
Pán Bůh abstinenty chválí a doporučuje.
Dnes se stalo populární – a to pro všechny od světských spisovatelů přes římské katolíky až k některým kalvinistům - ty, kteří se drží naší pozice, znevažovat a rázně odsuzovat. To nás ovšem ani v nejmenším neznepokojuje. Když Jonadab, syn Rechabův, vstoupil do smlouvy, která zahrnovala zdržení vína a přikázal to svým synům, nebyl Pánem Bohem odsouzen, ale pochválen a doporučen. Jeho synové nebyli terčem posměchu jako banda zotročených zákoníků, ale vypsáni Pánem jako dobrý příklad (Jr. 35:5-14). Věříme, že abstinence z důvodů, které uvádíme, je stále pod Jeho pochvalou (doporučením).
Tímto zdržením vyjadřujeme naši svobodu, čistotu, svědectví a obecenství.
Máme radost ze života. Nebojíme se pohlížet na svět, v němž žijeme, jako na svět Boží, který se má užívat, ale nezneužívat. Radujeme se z toho, co se nazývá "všeobecná milost", a proto vděčně přijímáme všechna souvztažná (příbuzná) dobra, které k nám přichází skrze nespasené lidi, jako zaopatření naším milujícím Bohem. Naše normy nejsou normy otrocké, naopak, vyjadřují naši svobodu, čistotu, svědectví a obecenství, protože říkají, že nám velmi záleží i na tom nejslabším svatém mezi námi, abychom vyloučili i jen možnost toho, přivést ho ku klopýtnutí.
