Historie protestantismu
Protestantismus je reformační hnutí, jehož předchůdci (jako náš Mistr Jan Hus) začali působit již v patnáctém století, ale plně se rozvinulo až ve století šestnáctém a sedmnáctém. Mezi jeho nejranějšími vůdci byl známý Martin Luther, mnich pocházející z Německa, který při studiu Epištoly Římanům a Galatským znovu objevil pravdu o ospravedlnění z pouhé víry, která byla římskokatolickou církví zatemněna, ba i popírána. Reformace tedy není novým proudem náboženství, ale - jak i její název napovídá - jedná se o navrácení k pravé podstatě křesťanské víry tak, jak ji hlásali apoštolové a prvotní církev předtím, než většinu církve pohltila římská modlářská nevěstka. Jeho základem je tzv. Pět solae - sola gracia (jedině milost - člověk je spasen jen Boží milostí, ne lidskými skutky), sola fide (jedině víra - ospravedlněn je člověk jen skrze víru, skutky jsou výsledkem, nikoliv příčinou ospravedlnění), sola Scriptura (jedině Písmo - jen Bible, inspirované Písmo svaté, je autoritou ve věcech víry), solus Christus (jedině Kristus - jen Pán Ježíš Kristus je jediným Původcem spásy a jediným Prostředníkem mezi člověkem a Bohem) a soli Deo gloria (jedině Bohu sláva - všechno, lidská spása i život má konečný cíl oslavit Pána Boha).
Toto hnutí se pak velmi rozšířilo především v Německu a okolních státech, jako je Švýcarsko, Francie a Anglie, kde již dlouhou dobu před Lutherem působil písmák Jan Viklef a ovlivnilo i české země. Podobně v již zmíněné Francii i jiných zemích byly skupiny Albigenských a Valdenských, které si uchovaly pravou víru. V dalších stoletích byly střety mezi Římem a protestanty dokonce příčinou válek, když se jedna či druhá strana snažila získat, resp. zachovat vliv nad různými územními celky. Slavní mužové protestanského hnutí pak vyvstávali napříč národním spektrem. Jan Kalvín pocházel z Francie, John Knox ze Skotska, Hugh Latimer z Anglie, Jan Amos Komenský z českých zemí. Mnozí z tohoto oblaku svědků zaplatili své stání pro Krista životem či vyhnanstvím. Často byli upalováni na hranicích, házeni do vody nebo bývali šťati. Navzdory úsilí Říma toto hnutí zastavit se reformace rozšířila a nakonec její principy převládly i při ustanovování Spojených států. V rámci tohoto proudu vzniklo velké množství skupin a odvětví, které mají však jedno společné - křesťané v něm vždy hrdě stáli v opozici herezím a odpornostem Říma a hlásali pravdu Písma svatého o možnosti vykoupení své duše z pekelných plamenů na základě ospravedlnění skrze krvavou smírčí oběť Pána Ježíše Krista, Syna Božího, která byla obětována jednou a provždy a není k ní třeba nic přidat.
Toto hnutí se pak velmi rozšířilo především v Německu a okolních státech, jako je Švýcarsko, Francie a Anglie, kde již dlouhou dobu před Lutherem působil písmák Jan Viklef a ovlivnilo i české země. Podobně v již zmíněné Francii i jiných zemích byly skupiny Albigenských a Valdenských, které si uchovaly pravou víru. V dalších stoletích byly střety mezi Římem a protestanty dokonce příčinou válek, když se jedna či druhá strana snažila získat, resp. zachovat vliv nad různými územními celky. Slavní mužové protestanského hnutí pak vyvstávali napříč národním spektrem. Jan Kalvín pocházel z Francie, John Knox ze Skotska, Hugh Latimer z Anglie, Jan Amos Komenský z českých zemí. Mnozí z tohoto oblaku svědků zaplatili své stání pro Krista životem či vyhnanstvím. Často byli upalováni na hranicích, házeni do vody nebo bývali šťati. Navzdory úsilí Říma toto hnutí zastavit se reformace rozšířila a nakonec její principy převládly i při ustanovování Spojených států. V rámci tohoto proudu vzniklo velké množství skupin a odvětví, které mají však jedno společné - křesťané v něm vždy hrdě stáli v opozici herezím a odpornostem Říma a hlásali pravdu Písma svatého o možnosti vykoupení své duše z pekelných plamenů na základě ospravedlnění skrze krvavou smírčí oběť Pána Ježíše Krista, Syna Božího, která byla obětována jednou a provždy a není k ní třeba nic přidat.
