Křesťanský sabat, nebo-li Den Páně
Westminsterské vyznání víry v kapitole 21, sekci 7 praví: "Stejně jako je tomu podle zákona přírody, že obecně by mělo být určité časové období oddělené pro uctívání našeho Boha, tak i On ve svém Slově, jasným, morálním a trvalým přikázáním, které se váže na všechny lidi všech věkových skupin, ustanovil jeden den ze sedmi - Sabat, abychom jej světili Jemu. Tento den byl od počátku světa až do vzkříšení Krista poslední den v týdnu; od vzkříšení Krista byl změněn na první den v týdnu, který se v Písmu nazývá Dnem Páně a přetrvává tímto způsobem až do konce světa jako křesťanský sabat."
Svobodná Presbyterní církev souhlasí s tímto stručným shrnutím Písma ohledně povinnosti člověka držet jeden den ze sedmi jako den Boží. Westminsterské vyznání správně představuje základní myšlenku čtvrtého přikázání, že je třeba držet sedminu vymezené doby pro člověka jako "sabat" nebo "den pracovního klidu" (což je význam slova "sabat"). Je třeba si pozorně povšimnout, že čtvrté přikázání nestanoví pouze, že jeden den ze sedmi náleží Pánu, ale je také napsáno takovým způsobem, aby umožnilo změnu aktuálního dne v týdnu bez změny přikázání samotného. Toto přikázání neříká, "pomni na den sedmý, abys jej světil", ale "pomni na den sobotní, abys jej světil". Upozorňujeme na to z důvodu chyby mnohých, kteří trvají na tom, že slovo sobotní znamená "sedmý". Není tomu tak. Jak již bylo řečeno, slovo "sabat" znamená odpočinek nebo zastavení. Pán nám jednoduše přikazuje, abychom světili den odpočinku. A čtvrté přikázání nestanoví, že "sedmý den v týdnu je den odpočinutí". Spíše uvádí, že "sedmý den je den odpočinutí". Jinými slovy, skrze výraz "sedmý den" Pán hovoří o dnu po šesti dnech práce, ať už jsou těmito dny práce jakékoli dny. Touto jednoduchou formulací je ve čtvrtém přikázání vytvořen prostor, aby mohlo dojít ke změně dne dodržování sabatu bez toho, aby se nějak muselo upravit.
Důvodem pro změnu dne dodržování soboty je vzkříšení Krista. Mohli bychom se jinak divit, proč první křesťané, kteří byli sami Židé, se najednou začali scházet k bohoslužbám první den v týdnu. Vysvětlením může být pouze to, že náš Pán vstal onoho prvního dne z mrtvých, aby manifestoval dokončené dílo vykoupení. Tak se zachoval princip - zachovávání jednoho dne ze sedmi Pánu - bez násilného zásahu do struktury přikázání, s tím, že jeho smysl nabyl ještě jasnějšího a plnějšího významu než ve Starém zákoně. Křesťanský sabat, nebo-li Den Páně, je tedy i nadále nejen památkou dokončení Božího stvořitelského díla, ale také památkou dokončeného vykupitelského díla Kristova.
"A protož zůstáváť dodržování sabatu [doslovný překlad původního textu] lidu Božímu" (Židům 4:9). Věříme tedy, že zachovávání jednoho dne ze sedmi je pro lidstvo stále závazné. Pán nám milostivě dal šest dnů k práci a odpočinku - neměli bychom Ho proto okrádat o ten zbývající, o den odpočinku. Svobodná Presbyterní církev proto učí, že jelikož věřící není "bez Zákona Bohu, ale [je] v Zákoně Kristu..." (1. Kor. 9:21), měl by proto světit sabat "svatým odpočinkem po celý den, především se zdržovat od takových světských zábav a rekreací, které jsou povoleny v ostatní dny. Měl by tento den strávit naopak po celý čas v soukromé a veřejné bohoslužbě Boží. Výjimku tvoří pouze skutky nutnosti a milosrdenství." (Kratší katechismus, 60).
Svobodná Presbyterní církev souhlasí s tímto stručným shrnutím Písma ohledně povinnosti člověka držet jeden den ze sedmi jako den Boží. Westminsterské vyznání správně představuje základní myšlenku čtvrtého přikázání, že je třeba držet sedminu vymezené doby pro člověka jako "sabat" nebo "den pracovního klidu" (což je význam slova "sabat"). Je třeba si pozorně povšimnout, že čtvrté přikázání nestanoví pouze, že jeden den ze sedmi náleží Pánu, ale je také napsáno takovým způsobem, aby umožnilo změnu aktuálního dne v týdnu bez změny přikázání samotného. Toto přikázání neříká, "pomni na den sedmý, abys jej světil", ale "pomni na den sobotní, abys jej světil". Upozorňujeme na to z důvodu chyby mnohých, kteří trvají na tom, že slovo sobotní znamená "sedmý". Není tomu tak. Jak již bylo řečeno, slovo "sabat" znamená odpočinek nebo zastavení. Pán nám jednoduše přikazuje, abychom světili den odpočinku. A čtvrté přikázání nestanoví, že "sedmý den v týdnu je den odpočinutí". Spíše uvádí, že "sedmý den je den odpočinutí". Jinými slovy, skrze výraz "sedmý den" Pán hovoří o dnu po šesti dnech práce, ať už jsou těmito dny práce jakékoli dny. Touto jednoduchou formulací je ve čtvrtém přikázání vytvořen prostor, aby mohlo dojít ke změně dne dodržování sabatu bez toho, aby se nějak muselo upravit.
Důvodem pro změnu dne dodržování soboty je vzkříšení Krista. Mohli bychom se jinak divit, proč první křesťané, kteří byli sami Židé, se najednou začali scházet k bohoslužbám první den v týdnu. Vysvětlením může být pouze to, že náš Pán vstal onoho prvního dne z mrtvých, aby manifestoval dokončené dílo vykoupení. Tak se zachoval princip - zachovávání jednoho dne ze sedmi Pánu - bez násilného zásahu do struktury přikázání, s tím, že jeho smysl nabyl ještě jasnějšího a plnějšího významu než ve Starém zákoně. Křesťanský sabat, nebo-li Den Páně, je tedy i nadále nejen památkou dokončení Božího stvořitelského díla, ale také památkou dokončeného vykupitelského díla Kristova.
"A protož zůstáváť dodržování sabatu [doslovný překlad původního textu] lidu Božímu" (Židům 4:9). Věříme tedy, že zachovávání jednoho dne ze sedmi je pro lidstvo stále závazné. Pán nám milostivě dal šest dnů k práci a odpočinku - neměli bychom Ho proto okrádat o ten zbývající, o den odpočinku. Svobodná Presbyterní církev proto učí, že jelikož věřící není "bez Zákona Bohu, ale [je] v Zákoně Kristu..." (1. Kor. 9:21), měl by proto světit sabat "svatým odpočinkem po celý den, především se zdržovat od takových světských zábav a rekreací, které jsou povoleny v ostatní dny. Měl by tento den strávit naopak po celý čas v soukromé a veřejné bohoslužbě Boží. Výjimku tvoří pouze skutky nutnosti a milosrdenství." (Kratší katechismus, 60).
